Ahoj světe, aneb jak jsem zprovoznil svůj blog.

Už několik let jsem přemýšlel o tom, že si zprovozním vlastní blog. Jsem typ člověka, který neustále nad něčím dumá, a musím se hlídat, abych, jak se říká, „nelétal moc v oblacích“. V dnešní uspěchané době ale na nic není čas, a tak jsem tuto myšlenku vždy odkládal – měl jsem pocit, že bych si jen přidal další závaží do batohu. Závažím myslím další časový úsek v už tak omezeném čase lidského života.

Nerad dělám něco, co nemá žádný smysl, a tak jsem se zamyslel nad otázkou "Proč?". Proč lidé píšou blogy a jaký to má smysl. Nakonec jsem našel přece jen pozitiva, která snad převáží nad negativy.

Moje „proč?“:

• blog pomáhá utřídit si myšlenky – když něco prezentuji ostatním, snadněji odhalím mezery ve svých úvahách,
• jsem znalostní pracovník; nevyrábím hmatatelné produkty a moje práce často není nikde vidět. Možná na mě doléhá krize středního věku, ale začínám cítit, že potřebuji, aby moje práce byla nějakým způsobem viditelná,
• myšlenky, ke kterým dojdu, mohou pomoci i ostatním – ať už v oblasti programování, matematiky, inženýrství nebo vědy obecně.

Když už jsem věděl proč, musela následovat logická otázka "Jak?".

Prakticky existují dvě možnosti: buď využít některou z dostupných platforem, nebo si blog hostovat na vlastním serveru. Měl jsem ale jeden zásadní požadavek – aby blog běžel na mé vlastní doméně (blog.dankopecky.cz). Tím pro mě všechny platformy automaticky odpadly.

Další nevýhodou online platforem je, že člověk nemá své příspěvky úplně pod kontrolou. Zdá se, že drobné „neprofesionální“ blogování postupně upadá a prostor přebírá jen několik silných hráčů. Slyšel jsem příběhy lidí, kteří psali roky na určité platformě, ta se ale rozhodla ukončit provoz – a oni přišli o všechno.

Nakonec přišla ta nejtěžší část – vybrat hotové řešení, které splní moje požadavky. Počkej… neměl jsem kdysi ten „geniální“ nápad, že si blog napíšu sám? Bohužel ano.

Právě v té době jsem objevoval Figmu – nástroj na návrh uživatelských rozhraní. Chtěl jsem se v ní něco naučit a hledal jsem vhodný projekt. A samozřejmě mě napadl blog. Spálil jsem na tom spoustu času, jen abych zjistil, že dotáhnout celý projekt je mnohem těžší, než jsem čekal (v tomhle chronicky selhávám 😆). Ukázalo se, že to byla slepá cesta.

Nakonec mi pomohlo ChatGPT. Zadání si přesně nepamatuji, ale znělo nějak takto:
„Chci si zprovoznit vlastní blog. Potřebuji, aby běžel na mojí doméně, psal bych v Markdownu s podporou HTML. Přemýšlím, jestli využít nějakou platformu, nebo si to hostovat sám. Nechci být závislý na externí službě, aby se nestalo, že skončí a já přijdu o obsah. Jaké open-source řešení bys mi doporučil? Jaké jsou výhody a nevýhody?“

Možností bylo opravdu hodně. Nakonec jsem vybral platformu Ghost. Splňuje vše, co jsem od blogu očekával – podporuje Markdown s HTML, běží na vlastní doméně, je minimalistický a navíc umožňuje upravit vzhled i celé uživatelské rozhraní (UX/UI).

Poslední otázka zněla "Kde?". Kde bude služba běžet? "Hm...koupím si server a budu to hostovat doma". Tentokrát jsem k sobě ale byl kritičtější – znamenalo by to pořídit další krám a starat se o něj. Nakonec tedy vyhrálo cloudové řešení.

Hledal jsem levný server s dobrým poměrem cena výkon. Rozhodování nebylo příliš složité a zvolil jsem Hetzner, kde spravuji svůj datový cloud (Nextcloud).

Hetzner nabízí servery od 4 až 5 € například CX22, který má dvě Intel jádra, 4 GB RAM a 40 GB SSD, což pro Ghost musí bohatě stačit. Bohužel v době, když sem si vyhradil čas, tak nebyl dostupný a musel jsem zvolit CPX21, který je dvakrát dražší a pravděpodobně ho časem zmigruji na CX22.

Návod, jak celý Ghost nasadit, napíšu příště.

P. S.: Tímto vlastně nenápadně ukazuji, co umím – nasadit blog na vlastní doméně. Takže pokud budete chtít svůj blog nebo web, klidně se mi ozvěte.