V roce 2024 jsme utrpěli porážku ve dvou volbách – krajských a do Evropského parlamentu. Mnozí nás tehdy začali odepisovat a nálada ve straně byla velmi napjatá. Objevil se dokonce i nápad s nadsázkou: „Vyberme všechny peníze, co máme, a uspořádejme obrovskou závěrečnou párty – třeba z toho něco vzejde.“ Ve skutečnosti nám ale do smíchu ani do zpěvu příliš nebylo.

Stranu v té době rozdělovaly nesmiřitelné frakce, jejichž spory a osobní nevraživost brzdily jakýkoliv posun kupředu. Pokusy o smíření se příliš nedařily a bylo zřejmé, že bez zásadní reformy se dál nepohneme. Zároveň bylo jasné, že změny se nebudou líbit všem a že hrozí odchod části členů.

V této situaci přišel Zdeněk Hřib spolu s dalšími s návrhem reformy nazvané Nová vlna. Ta představovala zásadní přestavbu vnitřních předpisů. Zdeněk Hřib tehdy kandidoval na předsedu strany a své předsednictví podmínil právě schválením této razantní změny stanov.

V tomto textu se nechci zabývat samotným obsahem reformy, ale připomenout klíčové momenty, které nás dovedly až k současnosti – k volebnímu výsledku okolo 9 %. Osobně jsem s podporou této změny dlouho váhal, protože stranu silně rozdělovala. Nakonec jsem se rozhodl Novou vlnu podpořit a dal Zdeňkovi svůj hlas. Ten se následně stal předsedou a reforma byla schválena.

Po schválení Nové vlny následovala nevyhnutelná reakce – stranu začali opouštět členové, kteří s touto změnou nesouhlasili. V té době jsme se ocitli pod hranicí pěti procent. Já osobně jsem to však vnímal jako nutný očistný proces: po odchodu části členů měla přijít nová krev a větší jednota. A skutečně – od tohoto okamžiku se situace začala postupně obracet.

Zrušení veřejného fóra ztížilo novinářům možnost hledat senzace a zároveň ubylo i úniků informací z členské základny. Mezitím proběhla reforma stranické kanceláře, širšího vedení (Republikového výboru) i užšího vedení (Republikového předsednictva). Strana zároveň získala novou mediální agenturu, což se stalo základem pro úspěšnou kampaň. Na scéně se objevily nové tváře s novou energií – a od té doby začaly preference růst, až byly nakonec přetaveny do 18 mandátů (16 + 2 zelení).

Král je mrtev, ať žije král!

Nerad se vracím k minulosti, kterou už nelze změnit, ale předchozí část článku považuji za důležitou pro pochopení kontextu – i když nebyla vyčerpávající a možná ani historicky zcela přesná. Jedno je ale jisté: Piráti ve volbách uspěli.

Získali jsme o 12 pirátských mandátů více než minule, a pokud započteme i Zelené, je to nárůst o 14 mandátů. Podle naší Povolební strategie sice není možné, abychom se nyní podíleli na vládě, ale právě proto je před námi období opozice, které bychom měli využít k sbírání sil a přípravě na budoucí vládnutí. Vždyť přece: „Máme plán.“ Nebo snad úplně ne?

Nečekejte ode mě žádnou velkou kritiku. Chci jen nabídnout několik podnětů k zamýšlení, které bychom měli uvnitř strany do příštích voleb zlepšit – vycházejí z rozhovorů, které jsem vedl ve volebním štábu.

Nápady a podněty k dalšímu rozvoji

Níže uvádím několik nápadů a postřehů, které jsem buď sám promýšlel, nebo které zazněly při rozhovorech ve volebním štábu.

1. Dlouhodobá vize

Čína má plán na sto let. My máme „plán“ na sto dní.
Potřebujeme dlouhodobou vizi – písemný dokument, který jasně pojmenuje, kam směřujeme a proč. Vizi, která nám poslouží jako kompas v době, kdy budou vody rozbouřené a nebude zřejmé, jak dál.

Na tuto vizi by měly navazovat:

• Strategické cíle (střednědobý horizont),
• Krátkodobé cíle (operativní),
• a konkrétní akční kroky.

Nežádám vizi na sto let, ale pět až deset let je naprosté minimum, pokud chceme pracovat koncepčně a konzistentně.

2. Členská základna

Máme přibližně tisíc členů, což je ve srovnání s jinými stranami velmi málo.
Pro představu: KDU-ČSL má kolem 20 tisíc členů.

Potřebujeme každého, kdo chce mít vliv na veřejné dění, a ještě víc potřebujeme kompetentní lidi, kteří něco umí.
Pokud se za čtyři roky chceme podílet na vládě, musíme začít už teď — aktivně hledat a zapojovat odborníky.

Nebojte se k nám přidat. Každý, kdo má schopnosti a chuť přiložit ruku k dílu, je vítán.

3. Komunikace

Naše vnější komunikace směrem k veřejnosti je podle mě zvládnutá dobře.
Ale vnitřní komunikace stále pokulhává – a to z několika důvodů:

• Neumíme komunikovat efektivně a systémově. Naše online platformy nejsou správně nastavené a problém se neustále vrací jako bumerang.
• Neumíme si naslouchat a respektovat se. Pluralita názorů je přínosem, pokud ji dokážeme zvládnout s respektem.

Potřebujeme se naučit aktivnímu naslouchání. Stačí se držet jednoduché smyčky:

1. Polož otázku
   – ideálně otevřenou („Jak ses u toho cítil?“, „Co tě k tomu vedlo?“).
   – nejde o výslech, ale o projev opravdového zájmu.
2. Upřímně poslouchej odpověď
   – soustřeď se na druhého člověka,
   – nesnaž se hned reagovat nebo radit,
   – všímej si emocí, tónu hlasu, gest.
3. Parafrázuj a ověř, že rozumíš
   – např. „Takže jestli to chápu správně, cítil ses přehlížený?“
   – druhá strana může potvrdit nebo upřesnit („Ne tak úplně… spíš jsem měl pocit, že…“).

Takto uzavřená smyčka vytváří prostor pro porozumění, empatii a respekt.

4. Vzdělávání

Máme mnoho lidí se zkušenostmi z různých rolí, ale chybí systém, jak si tyto znalosti předávat.
Často mluvíme o tom, že stát podfinancovává vzdělávání, ale ve skutečnosti děláme totéž i my.

Potřebujeme znovu nastartovat interní vzdělávání – sdílení zkušeností, mentoring a školení.
Klíčové oblasti by měly být:

• komunikační dovednosti (aktivní naslouchání, vyjednávání, prezentace),
• manažerské dovednosti a projektové řízení.

Směřujeme do vlády – a pokud to neumíme v malém, nezvládneme to ani ve velkém.

5. Maximální využití lidského potenciálu

Každý z nás je jiný a přináší jiné silné stránky.
Někdo umí mluvit, jiný tvořit obsah, někdo má strategické myšlení, jiný organizační schopnosti. Někdo chce být vidět, jiný raději vymýšlí nebo realizuje.

Mám pocit, že potenciál našich lidí nevyužíváme naplno.
Často se neptáme:

„Co tě baví?“
„V čem jsi dobrý?“
„Kde se chceš rozvíjet?“

Místo toho spoléháme, že si každý najde cestu sám — ale takto to nefunguje u všech.

Pojďme být proaktivní. Ptejme se, hledejme silné stránky, nabízejme prostor.
Každý člověk, který se cítí užitečný a zapojený, se stává motorem celé organizace.

Každá organizace si jednou projde obdobím, kdy musí sama sobě odpovědět na otázku: Proč existujeme?
My jsme tím obdobím prošli. Ztratili jsme část lidí, ale získali jsme novou sílu a směr.

Teď stojíme na prahu další etapy.
Pokud dokážeme vytvořit jasnou vizi, posílit vzdělávání, naučit se opravdu naslouchat a využít potenciál každého člena, můžeme během příštích let vyrůst v moderní, sebevědomou a respektovanou politickou sílu.

Není to sen – je to plán. Jen ho musíme tvořit společně.

Všichni chceme lepší politiku – ale ta nezačne sama od sebe.

Pomozte nám ji tvořit.
Přispějte na dary.pirati.cz nebo se přidejte k nám na nalodeni.pirati.cz.

Každý, kdo se zapojí, je součástí změny, která přesahuje jedno volební období.