Hledám projekt, kde budu mít skutečný dopad

Po pěti letech jsem ukončil své působení na ITG Gymnáziu. Byla to jedna z nejzajímavějších profesních zkušeností, které jsem zažil.

Ke škole jsem se připojil krátce po jejím vzniku. Nebyla to instituce s desítky let zaběhnutými procesy, ale živý projekt s odvážnou vizí. Měli jsme možnost vytvářet věci od začátku – navrhovat nové předměty, budovat projektovou výuku informatiky a hledat způsoby, jak studenty vést k samostatnosti, tvořivosti a zodpovědnosti za vlastní práci.

Začátky byly svým způsobem „punk“. Mnoho věcí vznikalo za pochodu. Právě to mě bavilo nejvíc: místo udržování existujícího systému jsme společně vytvářeli nový. Byla to doba plná energie, experimentů a nápadů.

Největší radost mi přinášela práce se studenty na jejich vlastních projektech. Bavilo mě pomáhat jim řešit technické problémy, diskutovat architekturu aplikací, hledat lepší řešení a podporovat je ve chvílích, kdy si nevěřili nebo nevěděli, jak dál. Vidět jejich růst bylo jednou z největších odměn této práce.

Současně jsem si uvědomil, že učitel není jen mentor. Velkou část práce tvoří hodnocení, administrativa, organizace, motivování studentů, kteří sami motivaci nemají, a mnoho dalších rutinních činností. Právě ty mě postupně začaly vyčerpávat.

Zároveň jsem zjistil, že mě přirozeně přitahuje vznik nových projektů. Baví mě období, kdy se hledá směr, vznikají první procesy, rychle se experimentuje a celý tým společně buduje něco, co dosud neexistovalo. Jakmile se projekt stabilizuje a přejde převážně do režimu udržování, moje motivace postupně klesá.

ITG dnes stojí na mnohem pevnějších základech než před pěti lety. Mám radost, že jsem mohl být součástí této cesty a pomoci vybudovat prostředí, ve kterém se studenti mohou rozvíjet. Zároveň ale cítím, že pro mě nastal čas hledat další výzvu.

Za těch pět let jsem pochopil jednu důležitou věc: nejvíce mě naplňuje budování nových projektů, řešení složitých technických problémů a rozvoj lidí kolem sebe. Právě proto dnes hledám další příležitost, kde budu moci tyto zkušenosti využít.

Co mě formovalo

Moje profesní cesta není úplně typická.

Vystudoval jsem chemické inženýrství na VŠCHT, kde jsem se věnoval návrhu chemických procesů. Pracoval jsem na vývoji technologií ve farmaceutickém průmyslu, podílel se na návrhu chemických zařízení a řešil problémy, kde bylo potřeba kombinovat fyziku, chemii, matematiku, ekonomiku i praktická provozní omezení.

Později jsem se začal intenzivně věnovat programování. To pro mě nikdy nebylo cílem samo o sobě, ale nástrojem, jak automatizovat práci, modelovat složité systémy a vytvářet užitečné produkty. Postupně jsem přešel od skriptování k návrhu aplikací, výuce programování a využívání umělé inteligence při vývoji.

Když se ohlédnu zpět, vidím ve všech těchto etapách společný jmenovatel: baví mě pochopit složitý systém, rozdělit ho na menší části a navrhnout řešení, které bude fungovat nejen dnes, ale i za několik let.

Proto mě přirozeně přitahují obory, kde se potkává inženýrství, software a umělá inteligence. Věřím, že právě na jejich průniku dnes vznikají velmi zajímavé příležitosti.

Jakou hodnotu mohu přinést

Moje hlavní síla není jedna konkrétní technologie nebo úzká specializace. Největší hodnotu přináším tam, kde je potřeba porozumět složitému problému, propojit různé obory a postupně z něj vytvořit funkční řešení.

Systémové myšlení a rozklad složitých problémů

Mám přirozenou tendenci dívat se na problémy jako na celek. Zajímá mě, jak spolu jednotlivé části souvisejí, kde vznikají úzká místa a jak změna jedné části ovlivní celý systém.

Když stojím před složitým zadáním, snažím se nejdřív pochopit kontext, rozdělit problém na menší části a najít hlavní principy. Nestačí mi slepé plnění úkolů bez porozumění. Potřebuji vědět, proč něco děláme, komu to pomáhá a jak poznáme, že řešení funguje.

Rychlé učení a propojování oborů

Moje profesní cesta vedla od chemického inženýrství přes farmaceutický vývoj až k programování a výuce informatiky. Díky tomu vím, že se dokážu rychle zorientovat v nové doméně, pochopit její principy a začít v ní tvořit.

Nejvíce mě zajímají problémy, které neleží pouze v jedné škatulce. Baví mě místa, kde se potkává inženýrství, software, data, automatizace, umělá inteligence a práce s lidmi. Díky zkušenostem z různých prostředí dokážu komunikovat s technickými i netechnickými lidmi, překládat myšlenky mezi obory a hledat společný jazyk.

Silný technický základ

Moje schopnost propojovat obory nestojí jen na obecné zvídavosti. Opírá se o technický základ z chemie, matematiky, fyziky, inženýrství a software.

Vystudoval jsem chemické inženýrství a pracoval na vývoji chemických technologií, farmaceutických procesů a návrhu technických řešení. Díky tomu mám zkušenost s problémy, kde nestačí napsat kód nebo udělat analýzu v tabulce. Je potřeba rozumět realitě, fyzikálním omezením, ekonomice procesu, bezpečnosti, provozu i tomu, jak se dobrý nápad nakonec převádí do praxe.

Matematiku a modelování nevnímám jako akademickou disciplínu oddělenou od světa, ale jako způsob, jak lépe rozumět systémům. Ať už jde o bilance, optimalizaci, simulace, data nebo algoritmy, zajímá mě, jak pomocí modelů zjednodušit složitou realitu natolik, aby se s ní dalo pracovat.

Software a AI chápu jako nástroje

Programování pro mě není samoúčelné. Beru ho jako prostředek k automatizaci, modelování, zjednodušování práce a tvorbě užitečných produktů.

Pracuji hlavně s Pythonem a moderními webovými technologiemi, ale konkrétní nástroje vnímám jako prostředky, ne jako identitu. Důležitější je pro mě pochopit problém, zvolit vhodné řešení a vytvořit systém, který bude jednoduchý, srozumitelný a udržitelný.

Podobně vnímám i umělou inteligenci. Nezajímá mě AI jako módní nálepka. Zajímá mě její praktické využití tam, kde může lidem ušetřit rutinní práci, zrychlit vývoj, zpřístupnit znalosti nebo umožnit řešit problémy, které byly dříve příliš složité nebo nákladné.

Jsem builder

Nestačí mi o věcech jen přemýšlet. Potřebuji je také stavět, zkoušet a zlepšovat. Baví mě vytvářet prototypy, ověřovat nápady v praxi a postupně z nich dělat použitelné produkty.

Nejlépe se cítím v prostředí, kde se něco nového rodí, kde ještě nejsou všechny procesy pevně dané a kde je prostor hledat lepší cestu.

Umím učit, vysvětlovat a mentorovat

Několik let jsem učil programování a vedl studentské projekty. Díky tomu jsem se naučil nejen technické věci dělat, ale také je vysvětlovat ostatním.

Baví mě pomáhat lidem růst, hledat s nimi řešení, dávat jim zpětnou vazbu a podporovat je v okamžicích, kdy si nevěří nebo nevědí, jak dál. Věřím, že schopnost sdílet znalosti je v technickém týmu stejně důležitá jako samotná odbornost.

Vybrané projekty a zkušenosti

Moje profesní cesta vedla přes chemické inženýrství, farmaceutický vývoj, software a vzdělávání. Nešlo ale o náhodné odbočky. Ve všech těchto oblastech jsem řešil podobný typ práce: pochopit složitý systém, navrhnout řešení a převést ho do praxe.

Vývoj technologie nitrátu 2-ethylhexanolu

Během studia na VŠCHT jsem se podílel na vývoji technologie nitrátu 2-ethylhexanolu, aditiva do motorové nafty pro zvýšení cetanového čísla. Šlo o typický inženýrský problém, kde bylo potřeba propojit organickou chemii, reakční inženýrství, bezpečnost, separace, kvalitu produktu a provozní návrh.

Tato zkušenost mě naučila, že technický problém nestačí vyřešit pouze teoreticky. Dobré řešení musí fungovat v reálném zařízení, za reálných podmínek a s ohledem na bezpečnost, kvalitu i ekonomiku provozu.

Technologie výroby kyseliny mravenčí

Dalším projektem byla technologie výroby kyseliny mravenčí. I zde jsem se pohyboval v prostředí, kde se chemie potkává s návrhem procesu, bilancemi, aparáty a praktickými limity výroby.

Právě tyto projekty mi daly pevný základ v procesním myšlení. Naučil jsem se dívat na technologii jako na celek: od chemické reakce přes separace až po provozní spolehlivost.

Projekce výroby kyseliny dusičné v Casaleproject

Po škole jsem pracoval jako chemický projektant ve firmě Casaleproject, kde jsem se věnoval projekci výroby kyseliny dusičné. Byla to zkušenost s průmyslovým inženýrstvím, kde už nejde jen o nápad nebo laboratorní výsledek, ale o návrh technologie v měřítku reálného provozu.

Tato etapa mi pomohla lépe pochopit, jak důležitá je přesnost, dokumentace, návaznost jednotlivých částí procesu a schopnost přemýšlet v souvislostech.

Vývoj API a krystalizačních procesů v Zentivě

Ve společnosti Zentiva jsem se věnoval vývoji farmaceutických procesů, zejména v oblasti API a krystalizace. Pracoval jsem na problémech, kde hrála roli čistota látky, polymorfie, morfologie krystalů, velikost částic a reprodukovatelnost procesu.

Farmaceutický vývoj mě naučil pracovat s nejistotou, experimentálními daty a regulovaným prostředím. Zároveň mi ukázal, jak důležité je propojovat experiment, analytiku, modelování a praktické rozhodování.

Národní repozitář

Později jsem se výrazněji přesunul k softwaru. Dva roky jsem pracoval jako vývojář webové aplikace Národní repozitář v konsorciu Národní technické knihovny, VŠCHT a CESNET.

Tato zkušenost pro mě byla důležitým přechodem od technického inženýrství k vývoji software. Programování jsem nezačal vnímat jako izolovaný obor, ale jako nástroj pro práci s informacemi, automatizaci a tvorbu systémů, které mají sloužit konkrétním uživatelům.

ITG Gymnázium a projektová výuka

Na ITG Gymnáziu jsem několik let učil programování, webový vývoj, Linux, chemii a další technické předměty. Zároveň jsem se podílel na budování projektové výuky v IT.

Studenty jsme vedli k tomu, aby netvořili jen školní úlohy, ale vlastní aplikace, hry, weby a nástroje. Řešili jsme s nimi zadání, architekturu, technická rozhodnutí, prezentaci výsledků i otázku, zda jejich projekt někomu skutečně pomáhá.

Tady jsem si naplno ověřil, že mě baví nejen technické problémy řešit, ale také pomáhat ostatním růst. Role mentora a technického průvodce je něco, co bych si chtěl nést i do další práce.

Vlastní technické a vzdělávací projekty

Vedle práce se dlouhodobě věnuji vlastním projektům na pomezí software, vzdělávání, znalostních systémů a inženýrství. Zajímají mě zejména nástroje, které pomáhají lidem lépe přemýšlet, učit se, organizovat znalosti nebo navrhovat technická řešení.

V poslední době mě stále více přitahuje oblast AI a její využití v technické práci: při vývoji software, modelování, práci se znalostmi, vzdělávání a automatizaci rutinních inženýrských činností.

Společný jmenovatel

Když se na tyto zkušenosti podívám zpětně, vidím v nich společný vzorec. Největší přínos mohu mít v rané fázi technického produktu, kde je potřeba pochopit složitou doménu, rychle prototypovat, mluvit se zákazníky a převádět odborné znalosti do softwarového nebo AI řešení.

Právě takové projekty bych chtěl hledat i dál.

Jaký projekt hledám

Hledám projekt, kde budu moci propojit své zkušenosti z inženýrství, software, vzdělávání a AI. Nejvíce mě zajímají oblasti, kde se řeší složité technické problémy a kde software pomáhá zrychlit, automatizovat nebo zlepšit odbornou práci.

Přitahují mě zejména projekty na pomezí více oborů: AI, průmyslový software, automatizace, chemie, farmacie, energetika, simulace, technické výpočty, vzdělávání nebo práce se znalostmi. Největší smysl mi dávají produkty, které pomáhají odborníkům dělat jejich práci lépe, rychleji nebo s menší mírou rutiny.

Velkou výhodu vidím ve startupech, menších týmech a R&D prostředích. Láká mě být blízko produktu i zákazníkovi, rozumět skutečnému problému a vidět, jak se technické rozhodnutí promítá do hodnoty pro uživatele.

Nechci být pouze vykonavatel předem připravených ticketů. Nejlépe funguji tam, kde mohu rozumět širšímu kontextu, ptát se na smysl zadání, navrhovat řešení a nést za svou práci zodpovědnost.

Vyhovuje mi prostředí s vysokou mírou autonomie, otevřenou komunikací a důvěrou. Baví mě fáze, kdy se hledá správný směr, vznikají první prototypy, testují se nápady a postupně se z nich stává funkční produkt.

Ideální role pro mě nemusí mít přesně daný název. Může být někde mezi software engineerem, technical product builderem, AI engineerem, R&D engineerem, solution architectem nebo technickým mentorem. Důležitější než název pozice je pro mě typ problémů, tým a možnost skutečně přispět.

Co nehledám

Stejně důležité jako říct, co hledám, je pojmenovat i prostředí, ve kterém pravděpodobně nebudu mít největší přínos.

Nejsem nejlepší fit pro práci, kde bych byl pouze vykonavatelem předem připravených úkolů bez možnosti rozumět širšímu kontextu. Nestačí mi jen zavírat tickety. Potřebuji chápat, jaký problém řešíme, pro koho ho řešíme a proč na něm záleží.

Nejsem nejlepší fit pro prostředí, kde se technologie používají samoúčelně nebo kde je hlavním cílem pouze „dělat AI“, aniž by bylo jasné, jakou hodnotu má produkt přinášet. Zajímá mě praktické využití technologií, ne módní nálepky.

Pravděpodobně pro mě nebude ideální ani silně korporátní prostředí s dlouhými schvalovacími procesy, úzkou specializací a malým prostorem pro vlastní iniciativu. Nejlépe funguji tam, kde lze rychle ověřovat nápady, učit se z reality a postupně zlepšovat řešení.

Nejsem nejlepší fit pro roli, jejíž hlavní náplní je dlouhodobá údržba existujícího systému, opakovaná operativa nebo administrativa bez prostoru pro zlepšování. Nutné rutinní činnosti chápu jako součást každé práce, ale nechci, aby tvořily její jádro.

Největší energii mám tam, kde mohu přemýšlet, tvořit, hledat lepší cestu, zjednodušovat složité věci a budovat něco nového. Pokud práce dlouhodobě sklouzne jen k udržování provozu bez prostoru pro rozvoj, pravděpodobně v ní nebudu dlouhodobě nejlepší verzí sebe sama.

Zároveň nehledám prostředí, kde lidé nechtějí sdílet znalosti, učit se nebo spolu otevřeně mluvit o problémech. Věřím, že dobrý technický tým nestojí jen na znalostech jednotlivců, ale také na důvěře, zpětné vazbě a společném růstu.

Stručně řečeno: nehledám jen další zaměstnání. Hledám prostředí, kde budu moci přemýšlet, tvořit, učit se, nést odpovědnost a pomáhat budovat něco, co má smysl.

Kam se chci posunout

Dlouhodobě mě láká být u vzniku produktů a firem. Nehledám ale jen krátkou zastávku. Chci se zapojit do týmu, kde budu moci růst spolu s produktem, nést odpovědnost a učit se celý proces od problému zákazníka až po fungující byznys.

Právě proto mě přitahují startupy a menší týmy. Nevidím je jen jako pracovní prostředí, ale také jako školu podnikání, produktu, rozhodování a odpovědnosti. Chci být blízko místu, kde se technické nápady potkávají s realitou trhu.

Mým dlouhodobým cílem je spoluvytvářet produkty, které mají technickou hloubku a skutečný dopad. Ideálně na průniku software, AI, inženýrství, automatizace, vzdělávání nebo práce se znalostmi.

Nechci pouze plnit zadání. Chci se učit stavět věci, které dávají smysl technicky, zákaznicky i ekonomicky.

Prakticky hledám

Prakticky hledám dlouhodobější spolupráci v menším technickém týmu, startupu nebo R&D prostředí. Preferuji roli, kde budu blízko produktu, zákazníkovi a technickým rozhodnutím.

Jsem otevřený zaměstnanecké i kontraktorské formě podle konkrétní situace. Ideální je pro mě remote nebo hybridní spolupráce, ale důležitější než přesná forma je smysluplný projekt, dobrý tým a možnost mít skutečný dopad.

Nejvíce mě zajímají role na pomezí software engineeringu, AI, technického produktu, R&D, automatizace, simulací, vzdělávání a práce se znalostmi.

Pokud vás něco napadá

Hledám projekt, kde budu moci propojit inženýrství, software, AI a práci s lidmi.

Pokud stavíte nový produkt, řešíte složitý technický problém nebo víte o týmu, kde by moje zkušenosti mohly dávat smysl, budu rád, když se mi ozvete.

Nemusí jít hned o konkrétní nabídku. Rád si poslechnu doporučení, nápad, kontakt nebo zpětnou vazbu.

Ozvat se mi můžete přes LinkedIn, e-mail nebo přes tento blog. A pokud vás napadá někdo, komu by tento článek mohl pomoci, budu rád za sdílení.